Než se pustíme do konkrétních technik týkajících se komunikačních dovedností, vyjmenujme si základní překážky, které brání snadné a účinné komunikaci. A proč se bavit o překážkách? Představte si auto se silným motorem. A tento motor nefunguje, jak byste si představovali - zkrátka něco v motoru je špatně. Tak ho rozeberete, zkoumáte... a stále na nic nemůžete přijít. Podíváte se i do palivové nádrže a ejhle - zjistíte, že je plná nečistot. A tato nečistota brání motoru v plném výkonu. Stejně tak je to i v komunikaci. Pokud Vaše komunikace má být výkonná, je třeba se zamyslet před tím, než jí začnete "opravovat", co brání plnému výkonu. Zde jsou tipy:
Sebestřednost- Domýšlivost
- Arogance
- Ješitnost
- Vztahovačnost
- Lenost
Sebestřednost - je pochopitelné, že člověk vidí věci ze svého úhlu pohledu. Ale pokud chcete komunikovat efektivně, je potřeba se podívat na "věc" i z úhlu druhého člověka (skupiny). A snažit se pochopit tento druhý úhel pohledu. V té chvíli kladete základ vzájemnému porozumění. Nemusíte mít společný názor, ale můžete se navzájem chápat (důvody "proč") a respektovat se. A v momentě, kdy chápete "důvody proč", nalézáte k sobě alespoň jakouž takouž cestičku vzájemného pochopení a otevřenosti. Nejhorší, co v komunikaci můžete udělat, je vystupovat z pozice: Já vím, co je správné. Můj názor je objektivně pravdivý. Mně se musíte podřídit.
Domýšlivost - lidé trpí efektem, který psychologové pojmenovali jako efekt Lake Wobegona. Zkráceně řečeno: v podstatě každý člověk si o sobě myslí víc, než co ve skutečnosti je. Pokud máme v komunikaci dojem, že "my víme lépe", pak se stavíme do pozice, která je překážkou jakékoliv efektivní a smysluplné komunikace.
Arogance - je v podstatě jistou přezíravostí k názorům druhých či obecně přezíravostí k druhým lidem. Je mnohem horší, než první dvě uvedené vlastnosti, protože v podstatě snoubí jak sebestřednost, tak domýšlivost. Čili výsledný efekt a účinek na komunikaci je 2 krát tak horší.
Ješitnost - je definována jako souhrn domýšlivosti a samolibosti. Od arogance se tedy liší pouze v tom, že člověk má přehnanou míru záliby v sobě samém. Pro smysluplnou a efektivní komunikaci je tato vlastnost rovněž brzdou pro jakýkoliv konsenzus.
Vztahovačnost - vztahovačný člověk bere vše velice osobně, často chápe to, co mu někdo říká, naprosto jinak. Jinými slovy, překroutí význam toho, co mu bylo řečeno a bere to v postatě jako přímý útok "na svou osobu". S jakým výsledekem? Přejde buď do protiútoku nebo do obrany. V obou případech se s ním však velmi těžko domluvíte. Mnozí lidé, kteří mají nízké sebevědomí, komplexy či mnohá emocionální zraněn,í trpí touto vlastností. A opět je třeba podotknout, že se vztahovačným člověkem se velice těžko domluvíte, takže pro Vaši efektivní komunikaci je třeba držet se pravidla: "Nic neber osobně."
Lenost - kdo se chce domluvit, musí chtít mluvit. Tak zní titulek v novinách, který mne včera zaujal. Naprostá pravda. Čím více se uzavíráte tomu, abyste řekli svůj názor, abyste se sdíleli, řekli své pocity, promptně reagovali slovy na určitou situaci, tím více se uzavíráte projevu mluvení neboli komunikaci. Lenost plodí lenost. Čím víc budete zdrženliví v tom se projevit, tím snažší bude pro Vás příště opět nic neříct. Lenost vytváří bolestivou překážku k plnohodnotné komunikaci. Je pohodlnější zůstat potichu a nic neříct, než se otevřít a komunikovat s druhými. A zůstat uzavřeným, to je smrt pro jakoukoliv komunikaci. Mnoho věcí, které zůstává dlouhodobě uzavřeno, se kazí. I ten nejlepší džem z meruněk má konečné datum spotřeby - do kdy nejpozději se musí otevřít a spotřebovat. Tak i člověk se musí otevřít, aby se nezkazil a dokázal komunikovat.
Máte pocit, že na to sami nestačíte? Poraďte se se mnou!
