Někdy postačí změna pohledu a dochází ke značnému posunu v dalším vnímání, přístupu a celkovém chování člověka.
Tento a následující články si kladou za cíl zhodnotit zkušenost podnikatele v kontextu několika duchovních zásad a zároveň navodit nemalý posun. Posun ve vnímání podnikatelské sféry jak z řad křesťanských podnikatelů, tak z řad podnikatelů klasických. Těmito články chci nabídnout inspiraci a vizi pro další přemýšlení v nastíněné problematice. Oblast podnikání, a zvláště pak podnikání křesťanů, je nesmírně zajímavým tématem. Na jedné straně můžeme vnímat podnikání jako přirozenou součást života už od prvopočátků historie lidstva, neboť co jiného je starobylý způsob směny zvaný „barter“, než obchod, resp. výměna něčeho hodnotného za něco jiného, hodnotného. A to je vlastně podstata podnikání, výroby, obchodu, služby. Podnikání je tedy vkořeněno do lidské podstaty. Na straně druhé však najdeme jen několik málo více kontroverzních témat, než je podnikání. Z pohledu veřejného mínění je to často prostor pro trestnou činnost, zloděje, korupci. Pro mnoho věřících lidí je to pro změnu místo temnoty a hříchu. Pro další pak příležitost k vykořisťování chudých bohatými. A kontroverze je na světě, když hned v úvodu srovnáme tyto negativní pohledy s tvrzením, že samo podnikání v sobě snoubí ty nejvyšší mravně – lidské nároky na člověka, zjevně je součástí Božího plánu, kdy člověk má dotvářet, spoluvytvářet hodnoty, které Bůh na zemi zamýšlel, jak si dále ukážeme. Opravdu dobrý podnikatel není žádný zloděj ani podvodník. Zloděj je zloděj, ať už je jeho povoláním podnikání, lékařství, učitelství či cokoli dalšího. Proto dávat zloděje za synonymum pro podnikatele je hodně zkratkovitý závěr a člověk, který v tomto smyslu hovoří, dává nepokrytě najevo, že dané problematice stěží rozumí. Posun v tomto zakořeněném paradigmatu napříč naší společností, nejen její věřící vrstvou, je více než žádoucí.
Protipólem veřejného mínění je životní osud samotného podnikatele, ať už v podobě živnostníka, mikrofirmy, majitele malé, střední společnosti či akcionáře obrovské korporace s rozpočty často blížícími se – i přesahujícími – mnohé rozpočty států. Takový člověk, pokud opravdu není zloděj či podvodník, kterých ani v oboru podnikání není málo, moc dobře ví, jak těžké je vybudovat podnik, protože tento proces neběží jen tak samo sebou. Je těžké být nejen čestným a seriózním, ale i dobrým podnikatelem. Dobré podniky, bez ohledu na jejich velikost, mají v jádru své produkce vysokou přidanou hodnotu, kterou zákazníci vyžadují. Pokud by ji nedostali, od podniku by nic nekoupili, a ten by zkrachoval. Lidé hloupí nejsou. Lze je podvést jednou, dvakrát, ale trvale zákazníky za nos vodit nejde. Lidé jsou velmi opatrní na to, jak utrácí své peníze, zvláště ti, kteří jich moc nemají. Dle známého Parretova optima, takových lidí „bez peněz“ je většina. Lidé dělají volby a dávají svými nákupy preference těm podnikům, které jim přinášejí uspokojení jejich potřeb.
Ano, zejména v západním světě je snad většina těchto potřeb z oblasti zbytných, pouze malé procento pak z oblasti potřeb naprosto nezbytných k životu. Na druhé straně mít k dispozici počítač, který člověku snadněji, rychleji a přehledněji umožní vykonávat jeho práci či vlastnit lepší auto, které je bezpečnější, úspornější a poskytne více užitku, pokud někdo najezdí ročně padesát tisíc kilometrů, to vše ještě není zlé, zlo či dokonce hřích. Na rozcestí se samozřejmě dostáváme v momentě, kdy dochází k nevhodnému užívání těchto prostředků (prohlížení „stránek pro dospělé“ na PC či rychlá jízda autem ohrožující jak život řidiče tak ostatních). Ale podstata, že výrobky a služby přináší člověku hodnotu a že jsou veskrze dobré, zůstává. Toho si je dobrý podnikatel vědom a tak hodnotu pro druhé cíleně vytváří. Tvoří, buduje, přitom musí proměňovat nejen hmotu, ovlivňovat prostředí, pracovat a vycházet s lidmi, ale musí docházet k vnitřním posunům i u něho samotného. Co na začátku podnikání viděl jednoduše, zkratkovitě, to v průběhu nabytých zkušeností v podnikání musí přehodnocovat, musí uzpůsobovat své zvyky tomu, aby mnohdy v podstatě vůbec přežil. V potu své tváře i duše vydobývá chléb vezdejší. Získává časem vhled a větší porozumění nejen podnikání, ale i životu samotnému.
Jednou z možných příčin, proč je podnikání tak kontroverzní sférou, je mimo jiné fakt, že tato oblast je neúprosná. Mnohé chyby stojí nejen peníze, ale v některých případech i zničené životy. Životy vlastní i druhých. Nutno podotknout, že ty nejzákladnější pravidla hry podnikání nestanovoval člověk, ty tu prostě od počátku byly. Je-li jeden zájemce a dva nabízející, pak logicky ti dva soutěží o to, kdo bude dodavatelem. Je k zamyšlení, zda-li přiměřený křesťanský pohled bude poukazovat na to, abych dal přednost „bratrovi“, aby on byl dodavatel a já se šel poohlédnout po něčem jiném, čím bych se uživil. Nebo situace vede oba potenciální dodavatele k tomu, aby se zlepšovali a vydali ze sebe to nejlepší, co do nich Bůh vložil. O hřivnách budeme hovořit později. Příběh o dvou nabízejících a jednom Příjemci tu máme ale již „od počátku“. Bůh přijímal, Kain a Ábel nabízeli… (Gn 4, 3 – 10). Problém je tedy nastolen již od stvoření. V podnikání jde o to samé, o co šlo v onom příběhu – jak se Kain vyrovná s „dočasným neúspěchem“. Změní se, zlepší se, uzpůsobí požadavkům nacházejícím se vně něho, bude konat dobro? Nebo zahořkne? Konec tohoto příběhu z Bible známe. Ale ty tisícovky příběhů z praxe podnikání ne. Podnikání klade neskutečně tvrdé morálně – lidské požadavky na podnikajícího, chce-li ten podnikat poctivě. Stejně jako v řeholi umožňuje také povolání k podnikání člověku nechat plně rozkvést své lidství k obrazu Božímu – přistoupí-li však člověk ke každodenním podnikatelským výzvám křesťansky správně a nikoliv v duchu kainovského archetypu.
Když necháváme (nejen v podnikání) rozkvést své lidství k obrazu Božímu, stáváme se tím, o čem hovořila Alžběta od Nejsvětější Trojice: „Snažme se pro něj být další lidskou bytostí, v níž by mohl oživit celé své tajemství.“
A o tom vlastně budou následující články. Věřícím podnikatelům nikdo nedává návod, jak podnikat, podnikat úspěšně, a to ještě navíc při plném zohlednění a realizaci vlastního křesťanství. Při studiu dokumentů a dostupných textů, které se věnují tématu podnikajícího křesťana, se nemůžu zbavit silného dojmu, že církev buď rezignovala nebo v dané chvíli prostě nevidí akutnost problému evangelizace podnikatelského prostředí. Ve srovnání s péčí o rodiny, mladé, přípravu kněží apod., je totiž úsilí, které církev věnuje formaci podnikatelů, marginální. Není pravděpodobné, že by církev jakožto milující matka na něco takového rezignovala. Proto vysvětlení vidím spíše v přehlédnutí aktuálnosti problému. Podnikatelé (stejně jako např. politici) velmi silně ovlivňují doslova davy. Bylo by nanejvýš moudré a vhodné nenechat tedy proces zrání a formace těchto podnikavých lidí napospas samovolnému vývoji.
Další výrazný závěr ze studia dostupných materiálů k danému tématu je ten, že z pohledu církve je daná problematika často zúžena pouze na otázku sociální, případně eticko – morální. Vše další k tématu je pouze na obecné rovině. A to je velká škoda. Proto si kladu za cíl zmapovat možnosti duchovní formace podnikatelů. Jak těch, kteří se na toto povolání připravují, tak těch, kteří již podnikatelskou činnost provozují. Primárně se mé myšlenky vztahují k lidem věřícím, praktikujícím katolíkům, sekundárně může být tento text vhodným doplněním myšlenek věřících z řad evangelíků či protestantů, kteří se o danou oblast zajímají. Věřím, že text povede nejen k hlubšímu vhledu do problematiky podnikajících křesťanů (zejména v ČR), ale otevře také případnou diskuzi, jak se církev může systematičtěji, efektivněji a koordinovaněji zabývat otázkou duchovní formace věřících podnikatelů. Plody z této formace v podobě zralejších a ve víře pevnějších byznysmenů, kterým formace navíc pomohla stimulovat ducha tvořivosti, zcela jistě pozitivním směrem ovlivní i tak turbulentní a kontroverzní prostředí, jakým obor podnikání bezesporu je.
„Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření“ (Mk 16, 15), zní Kristova výzva. Máme jako církev jít do celého světa, na každý konec, do každého kraje, každého prostoru i oboru. Prostor podnikání je sám o sobě obrovským kusem světa. Z velké části je to prostor dosud neevangelizovaný. Čeká na misionáře. Podnikatelé i ostatní lidé v něm často tápou a hledají. Čekají na někoho, kdo je nasměřuje. Následujícími řádky bych rád přispěl k systematizaci možných budoucích úkolů, které stojí nejen před podnikajícími křesťany, ale i před misionáři, kteří se odhodlají hospodářský prostor evangelizovat.
