Tento článek navazuje na předchozí v dané kategorii „Víra ve světě“, v němž jsem hovořil o teorii subjektivní hodnoty a o teorii skutečných nákladů. Za zmínku stojí fakt, že Bernardin ze Sieny a scholastici 16. století obhajovali teorii subjektivní hodnoty, která se v budoucnu v podstatě naprosto zásadně stavěla proti teorii Karla Marxe. Marxova teorie byla založena právě na objektivním oceňování produkce, zejména pak na ceně práce.
Kniha „Jak katolická církev budovala západní civilizaci“ v tomto smyslu uvádí: „Rothbard šel tak daleko, že tvrdí, že Smithova teorie ceny práce přispěla k Marxově o sto let mladší teorii, a že ekonomická profese – nemluvě o světu jako celku – by udělala lépe, kdyby ekonomické myšlení zůstalo věrné teorii ceny takové, jak ji podávali důležití katoličtí myslitelé, o nichž jsme už mluvili. Francouzští a italští ekonomové, ovlivněni scholastiky, většinou zaujímali správnou pozici; to britští ekonomové se tragicky odchýlili k myšlenkovým liniím, jež kulminovaly v Marxovi.“ Můžeme tedy konstatovat, že katolické země byly ovlivněny aristotelským a tomistickým myšlením a cíle ekonomiky tak byly chápány jako hluboce subjektivní. Naproti tomu země ovlivněné Kalvínem přejaly myšlenku, že v ekonomice ze všeho nejdůležitější je práce a tedy i její cena, která pak pevně určuje cenu zboží.
Toto ostré názorové vymezení představuje implicitně zárodek dvou systémů, které se nakonec zrodily – kapitalistický liberalismus a komunistický socialismus. Navzdory všem nedokonalostem, rizikům a chybám, který s sebou jistě kapitalismus nese, odvážíme se tvrdit, že podnikatelské prostředí mnohem bližší „původnímu Božímu záměru v Edenu“ je právě kapitalismus (byť nejlépe v jeho umírněné podobě), neboť respektuje svobodu, tvořivost, jedinečnost, možnost rozvoje a právo volby. Tyto prvky v socialistickém vidění ekonomiky chybí.
Je zřejmé a zcela pochopitelné, že církev jako celek bude velmi opatrná na jakékoli výroky, které by protěžovaly či doporučovaly nějaký vhodný ekonomický systém. Jednak proto, že hlavním zájmem církve je život věčný a nikoli odborná disputace v záležitostech hospodářských systémů. A mj. proto, že žádný systém zde na zemi není bez chyb. „Systém bez chyb“ je pouze Boží království. Ostatní systémy, zvláště jsou-li proměněny v extrém, mohou být člověku velmi nebezpečné. Jakýkoli oficiální výrok církve by pak mohl být překroucen a použit jako kontra úder. Přesto se jeví, ať už z výše rozpracovaných teorií církevních učenců či z různých církevních dokumentů, že demokracie a umírněný kapitalismus jsou společenským systémem pro lidstvo dosud nejvhodnějším. Jak řekli shodně Reinhold Niebuhr a po něm Winston Churchill: „Demokracie je špatnou formou vlády, ale všechny jiné formy jsou horší.“ Ruku v ruce s demokracií jde kapitalistický systém, a proto bychom mohli říci to samé o kapitalismu – je to špatná forma hospodářství, ale všechny jiné formy jsou horší.
