V tu dobu bratr nastupoval tříletou vojenskou službu. Když jsme si uvědomili, že těch směnek běhá po světě ještě za 8000 zlatých, a vedle toho, že je ještě několik tisíc zlatých dluhů nesměnečných, kdežto majetku ani za 100 zlatých, řekl mi bratr, abych ohlásil konkurz a odjel.
Když nebyly zaplaceny další směnky, otevřela se nade mnou pekelná brána. Všichni lidé, ale zejména věřitelé, počali konat spravedlnost. Řekli mi docela otevřeně, co si o nás všech již dávno mysleli, ještě pokud jsme byli "pány". Pomalu jsem počal nahlížet, že ty černé kapitalistické duše mají pravdu a že panský život nehodí se pro člověka, který si nějakým způsobem nezabezpečil přístup ke státní nebo obecné pokladně. Přestal jsem chodit do panské společnosti, vlastně do hospod, a měl jsem tak čas přemýšlet více o životě. Počal jsem počítat, kolik vydělám, když každou volnou chvilku využiji k práci, třeba k té opovrhované dělnické - nepanské.
Tomáš Baťa, v knize Úvahy a projevy
