Dnes mám jednu úvahu: „Žijeme takový život, jaký si vytváříme - svou aktivní prací, tvořením duševním i fyzickým.“
Vidím to na sobě - zejména v oblasti duševní. Když nežiji v klidu vnitřní život, pak ani to, co se mi děje v každodenních situacích, nemá nic společného s klidem. Když se na lidi neusmívám ani na mě se nikdo neusmívá.
Když se o lidi a život nezajímám ani o mě se nikdo nezajímá. Když jsem uzavřený do sebe, zaměřený na sebe, najednou mám pocit, že nemám žádného blízkého člověka. Když jdu na schůzku s myšlenkou na vlastní úspěch, myslím na sebe, klient jako by vůbec nevnímal, co mu říkám a "zpívá si pouze tu svou písničku.“ Také on myslí na sebe. Žijeme život, který si vytváříme 
i takovými nuancemi jako je vnitřní duševní rozpoložení. Toto naše vnitřní rozpoložení druhá strana, se kterou jednám, rozpozná i díky mé neverbální komunikaci. Když se usmívám na lidi, najednou vidím, že často potkávám usměvavé lidi. Lidi, kteří mají dobrou povahu i náladu. Když dokážu dát lidem prostor, aby se mohli o čemkoli jakýmkoliv způsobem vyjádřit, nechám jim prostor být sami sebou a dokážu je vyslechnout, dřív nebo později vidím jedno. Lidé mi dávají prostor, abych hovořil. A chtějí mě vyslechnout. Když jdu na schůzku s čistou, upřímnou touhou pomoci člověku, „náhodou“ se setkám s někým, kdo má zájem o naše služby. Když jsem uvnitř sebe klidný, většina každodenních situací je harmonická, plynulá a končí konstruktivně. A naopak. Když mám uvnitř sebe pocit, jako bych byl vnitřně „rozervaný“, vypadá tomu přímo úměrně i to, s čím se setkávám v každodenních situacích – nepříjemné události, nepříjemní lidé. Žijeme takový život, jaký si vytváříme. Náš život je zrcadlem vnitřního života a duševního rozpoložení. Kdo tomuto chce rozumět, ať to vyzkouší sám.
Zkus si meditaci nebo modlitbu každý den.Ať už ráno či večer nebo ráno i večer na 10 – 20 minut. Buď vytrvalý a trpělivý 10, 14 dní a sleduj, co se „děje“ v každodenních situacích, do kterých se dostáváš. Vnímej, co se děje i to, co prožíváš. Jaké tento „pokus“ přináší výsledky. Po 14ti dnech se zeptej: "Liší se nějak můj každodenní život od toho, který jsem prožíval před 14-ti dny?" Vsadil bych se, že ano.
