Je s podivem, jak mnoho podnikatelů a manažerů dělá rozhodnutí, která bych mohl nazvat podivná, roztodivná, nepochopitelná a hloupá. Zdá se, že nejen pod tíhou vysokoškolské teorie (knihy tipu „525“ způsobů, jak motivovat druhé“), ale především pod tíhou vlastní samolibosti, silného ega a touhy vládnout, si mnozí šéfové zapomínají rozum doma – tedy ten selský rozum.
Nedávno jsem byl dotázán, jak motivovat obchodníka, kterému se nechce. Inu, pokud se mu nechce, nebudu ho nutit, řekl jsem. Těžko můžete motivovat někoho, kdo nemá zájem. Nejsme mateřská ani základní škola, abychom takto lidi motivovali, „něco uděláš, něco dostaneš“. Ani metody typu „ty ty ty“ nefungují. Pokud jste zvyklí hodně trestat, neřku-li řvát na lidi, vyhrožovat… co si průměrný člověk myslí o vás jako šéfovi, co se mu asi odehrává v hlavě, zatímco vy si na něho vyléváte svou zlost a frustraci za jeho nesplněný úkol? Nic pozitivního, to mi věřte. Zkrátka, nemůžete motivovat někoho, kdo principiálně „nechce“. Baťa říkal něco v tomto smyslu: rozlišuji dva typy lidí, ti, kteří chtějí a kteří nechtějí. Pokud nechtějí, naše firma takové lidi nepotřebuje. Pokud chtějí, naučí se. Motivovat lidi, kteří „chtějí“ je radost. Motivovat lidi, kteří nechtějí, je beznaděj. Typický přístup absence selského rozumu je, když se šéf snaží „rozjet“ člověka, který to má „u pr….“ nebo člověka, který je patolízal, „hujer“. S takovými lidmi firma daleko nedojde. Selský rozum velí „pryč“, a při výběru si dávat pozor na to, koho si do firmy pouštím. Proto z pozice předsedy představenstva věnuji nejvíc pozornosti pouze dvěma oblastem – personalistice (nejen proto, co píši výše) a financím. Personalistika je základ – drahocennost lidského kapitálu pro mě není prázdnou poučkou. A finance jsou krev firmy. Je-li „zdravý“ personál, a je-li „zdravá“ krev, dokáže firemní organismus velké věci! Přeji mnoho selského rozumu v každodenní praxi.
