nove logo2

bez terminu

Jak se formovalo ekonomicko-hospodářské prostředí

Je veliká škoda, že moderní ekonomicko-hospodářské (podnikatelské) prostředí, ve kterém se každý podnikající člověk pohybuje, se vymezuje především akcentem na učení Adama Smithe a dalších myslitelů, kteří počínaje 18. stoletím začínají veřejně a systematicky formulovat ekonomické principy a teorie hospodářství. Právě tento „marketing“ veřejného, plošného a systematického produkování ekonomických teorií světských vědců církevním badatelům v rozmezí 10. – 17. století chyběl. 

Výše uvedený fakt způsobil, že nejen široká veřejnost, ale také katolíci samotní berou za naprosto samozřejmé, že A. Smith a jeho následovníci ekonomové, jsou první, kdo rozvíjeli nejrůznější ekonomické definice, teorie a vymezení tržně – hospodářského prostředí. Nic není dál od pravdy. Faktem zůstává, že tyto teorie ovlivňovaly myšlení lidí. Počínaje od názorů politiků, kteří svými intervencemi omezují hospodářský prostor, přes veřejné mínění široké populace až po samotné podnikatele, kterými konče, napáchaly velké škody. Ostatně, že jsou ekonomové bezradní a svému oboru v podstatě nerozumí, je dnes již veřejným tajemstvím, které je rozšířené mezi nejširší vrstvy populace. V moderní době tento fakt potvrdili např. Paul Z. Pilzer, ekonomický poradce dvou prezidentů USA v 70. a  80. letech 20. století, když řekl na adresu ekonomů: „Ať pomáhají plánovat budoucnost jedinců, nebo hledají cesty, jak se postarat o rostoucí počet chudých v naší společnosti, doslova jediná věc, na které se takzvaní odborníci na ekonomický úspěch dokáží shodnout, je, že už se neshodnou téměř v ničem.“  Ekonomové jsou zvyklí často používat formule a výrazy typu „ceteris paribus“ (za jinak neměnných okolností) či „na druhé straně“, což znovu ukazuje na jejich bezradnost. Ve 2. polovině 20. století tento fakt vedl prezidenta Trumana k prohlášení, že: „to, co USA potřebují, je dobrý jednoruký ekonom.“ 

nenechejte si nalhávat

Jak bylo řečeno výše, tržní prostor a ekonomie jako věda nebyly myšlenkově utvářeny od 18. století, počínaje A. Smithem. Zatímco podnikatelská praxe si žila svůj běžný život od prvopočátku lidského stvoření, začaly ji uměle definovat, dotvářet a od jistého času usměrňovat nejrůznější teorie, které se souběžně s podnikatelskou praxí, byť nesměle, hlásily o slovo. Tyto kořeny sahají cca. do 10. století. Podnikatelská teorie, která se z těchto kořenů později jasně profilovala ve vědní obor zvaný ekonomie, má své prvopočátky v myšlenkových úvahách na půdě církve. Časem vznikly v podstatě dva protichůdné přístupy. Teorie hodnoty práce a teorie subjektivní hodnoty, dnes známé spíše pod označením teorie marginální užitečnosti. Extrémní „pokroucení“ těchto teorií v komunistický socialismus či kapitalistický liberalismus alá. laissez - faire  již nemá s církevními učenci nic společného. Kam vede jak jedna, tak druhá extrémní poloha hospodářských „…ismů“, může dospělá generace z 90. let 20. století v ČR poměrně erudovaně zhodnotit z vlastní zkušenosti. Žádné extrémy nejsou dobré.

Vzhledem k širokému záběru církevních badatelů zabývajících se hospodářským prostředím vyjmenují jen výčet těch nejvýznamnějších. Ekonomické myšlenky, názory a definice rozvíjeli zejména: Jean Buridan, Mikuláš Oresme, Tomáš Akvinský, Martin de Azpilcueta, kardinál Kajetán, Pierre de Jean Olivi, Bernardin ze Sieny, Luis Saravía de la Calle, jezuité jako kardinál Juan de Lugo a Luis de Molina a další. V následujících kapitolách se zaměřím na názory každého z nich…

Zůstaňte ve spojení

Pokud máte nějaký dotaz, chcete si popovídat,      

dát si se mnou šálek dobré kávy,

tak se neváhejte na mne obrátit.

Rád se Vám budu věnovat.

                          button-kontaktujte-mne                                button-facebook linkedin 

 

 Copyright © 2018 / Všechna práva vyhrazena                                                       Ochrana osobních údajů