Sekce školení obchodních dovedností
Základ života - vybudované porozumění
Dneska jsem se vrátil domů a mám skvělý pocit z odvedené práce, tak se o to chci s tebou podělit. Začalo to už ráno, kdy jsem byl ve škole na zkoušce z předmětu „Bankovnictví a kapitálové trhy“. Proč tady o tom píši? Protože tajemství života a základ obchodování – vybudovat porozumění s lidmi – jsem zužitkoval i u zkoušky. Zkouška byla (alespoň pro mě) složitá, měl jsem znatelné mezery ve znalostech. Nakonec se paní zkoušející rozhodla, že mi dá trojku. Řekl jsem jí, že to beru, protože v současnosti se věnuji naplno práci a navíc mě čeká ještě dalších pět zkoušek. Takže myšlenka na opakování zkoušky, jen abych si zlepšil známku, nepřipadá v úvahu. Se známkou jsem byl smířený.
Ona se na mě podívala a zeptala se na moji práci. Tak jsem jí ve stručnosti řekl, že jsem obchodník. Chvíli jsme si povídali o tom, co vše to obnáší. Pak jsem projevil zájem o ni a na oplátku jsem se zeptal na její práci. Mimo jiné jsem se zeptal i na to, zda používá teorii, kterou učí, v praxi. Řekla, že ne. Pak jsem jí položil několik dalších otázek a ani nevím jak, najednou byl z našeho rozhovoru velmi příjemný dialog o životě. Upřímně jsem se o ni zajímal. To člověk pozná, zda je tvůj zájem o druhého předstíraný (motivovaný ziskuchtivostí) nebo zda jde skutečně od srdce. Po několikaminutovém rozhovoru o životě řekla, že mi dá ještě doplňující otázku – ať jí povím, co je to „Zlatá akcie“.
Byl jsem překvapený, že se znovu vrátila ke zkoušení. Řekl jsem jí, co jsem na dané téma věděl. A když už jsme předtím měli tak příjemný rozhovor o životě, tak jsem ji zapojil do rozhovoru. V podstatě jsme si spolu pěkně popovídali na téma „Zlatá akcie“. Tuto diskuzi uzavřela se slovy, že mi nakonec teda dá s přimhouřenýma očima dvojku. To bylo milé překvapení. Nic takového jsem nečekal. Měl jsem radost. Ale ani ne tak z té známky.
Kouzlo celé situace bylo v tom, že jsem s ní vybudoval porozumění, „jen“ jsem se zajímal o ni jako o člověka. Pro dobrý pocit nás obou. Prostě jsem chtěl, aby se ona cítila dobře. A abych se i já cítil dobře. A z ničeho nic se mi tento projev „ochoty zajímat se“ vrátil v podobě snahy druhé strany vyjít mi také vstříc.
A ještě jednou... proč o tom píšu v souvislosti s obchodními dovednostmi? Protože stejné kouzlo, kouzlo vybudovaného porozumění, platí i v obchodě.
