logo

bez terminu

Co si představuji pod pojmem „věřící podnikatel“

Podnikatel je dle mého názoru člověk otevřený inspiraci. Opravdovému podnikateli se zoufale stýská po tom, aby mohl tvořit (realizovat hřivny). Je-li mu tvoření znemožňováno, má dojem nenaplněného potenciálu, jednodušeji řečeno, cítí se nešťastný. Jen takový člověk může být podle mě dobrý podnikatel, který vidí dál, má vizi, je vnitřně ve svědomí volán k tomu uskutečnit určitý záměr.

Křesťanský podnikatel pak dobře „zkoumá ducha“ tohoto záměru, aby zjistil, zda-li je ve shodě s Boží vůli či nikoli. Zázrak podnikání je poctivě vybudovat z nuly dobře fungující firmu. Pak jsou podnikatelé něco jako Boží dar a podnikání je službou samo v sobě. Podnikání vyžaduje kreativního ducha, znalosti a práci. Dobrý podnikatel si uvědomuje svoji schopnost i zodpovědnost „tvořit prostředí“.

víra

Pro Křesťanského podnikatel je výborným modelem Ježíš. Jako živnostník (tesař) neměl rozhodně primární cíl podnikat, ale uživit sebe a okolí. Jeho cílem nebylo podnikat pro úspěch, bohatství či naplnění ambicí. Na prvním místě Ježíše Krista byl vždy Bůh Otec. Celým životem to dosvědčoval. Z tohoto hlediska bychom mohli spíše říci, že byl podnikajícím křesťanem, než křesťanským podnikatelem. Může to vyznít jako nepodstatný rozdíl či dokonce slovní hříčka. Nicméně jsem přesvědčen, že tato slovní hříčka je hlubokou podstatou nejen Ježíšova, ale také každého života – tedy i podnikajícího člověka. Na prvním místě má být Bůh, v prvé řadě jsme tedy křesťané. Teprve pak následuje to ostatní, tedy přídomky – přídavná jména. Pak tedy výraz „podnikající křesťan“ vyjadřuje správné seřazení hodnot a činů, kdy tím daleko nejdůležitějším – dle prvního přikázání – je Bůh sám. Podnikající křesťan říká svým životem: Bůh je středem mého života, dívám se na Ježíše, jsem Jeho učedník. Křesťanský podnikatel (stejně jako např. křesťanská Evropa, byť v ní nejsou všichni lidé křesťané) zastává určité hodnoty jako spravedlnost, poctivost, moudrost apod. Nemusí však být nezbytně Kristův učedník. To je velmi podstatný rozdíl. Mnoho podnikatelů zjistilo, že už pro samotný vlastní prospěch je dobré podnikat tak, aby ctili zásady typu: čestnost, korektní jednání, serióznost, pokora, péče o druhé lidi, pověst důležitější než peníze, ctění závazků atd. Přesto se nemuseli vůbec potkat s Kristem. Nepodnikají však křesťansky, tedy v souladu s křesťanskými hodnotami? Dle mého názoru ano. Podnikající křesťan však položil svůj život na Skále.

Velmi zajímavé je pak v tomto pohledu zkoumat blíže téma „peněz“. Peníze jsou velice silné téma, plné kontroverzí a protichůdných otázek i sil. Z čistě pragmatického pohledu slouží peníze pouze jako prostředek směny. Z tohoto hlediska jiný účel peníze nemají. Dnes se nevyměňuje – jako dříve, bez existence peněz – zboží za zboží či zboží za lidskou práci, ale zboží za peníze, lidská práce za peníze. Z pohledu podnikavého člověka jsou peníze pouze komoditou. Jedná se o důležitý zdroj pro realizaci záměrů a plánů, nicméně nejsou konečným cílem. Pouze prostředkem. Poselství církve, Krista i svatých je zřejmé – krotit svou touhu po penězích, nechtít vlastnit, ale sloužit. Pak dostávají peníze správnou polohu. Křesťanskému podnikateli peníze neslouží k tomu, aby mu zvedaly životní standard. Mají zvyšovat jeho standard v dávání.

Ve stejném smyslu je pak zisk výsledek tvořivosti, podnikavosti. Může být jak hmotný, tak nehmotný. Podnikavého člověka naplňuje především samotná realizace tvořivosti. Už to je samo o sobě ziskem – mít tu možnost, dar od Boha, tvořit a spolupodílet se na dotváření stvořeného, mít radost z výsledků práce, z využití svěřených hřiven. Pro věřícího člověka je hlavním a konečným ziskem Bůh. Bůh v Bibli opakovaně varuje před pokrytectvím srdce, jež usiluje o jiné zisky, než jsou „boží zlaťáky“. Někdy se v křesťanství hovoří o otázce přiměřené odměny – zisku. Zisk je odměnou za realizovaný nápad, tvorbu, kreativitu, za službu. Zisk není nemorální, nemorální může být zacházení se ziskem či vyžadování nepřiměřeného zisku, kdy jedna strana těží z nouze (bezvýchodné situace) druhé strany.

Posledním zajímavým tématem je pak slovo „konkurence“. Dle mého je konkurence stejně jako krize, stimulem, pobídkou, jež má ozdravné účinky pro toho, kdo se k problémům staví čelem a bojuje. Krize i konkurence pomáhají sebereflexi, zlepšování, zkvalitňování, zvyšování přidané hodnoty. Konkurence i krize jsou v tomto duchu službou podnikajícímu člověku – pomáhají mu stávat se lepším, celkově kvalitnějším. Proto si myslím, že není vhodné stavět se ke konkurenci či ke krizi apriory negativně. Člověk určitě nejásá, když se dostane do tlaku konkurence či krize. Na druhé straně by ve vzniklé situaci měl jednat konstruktivně, kreativně a odhodlaně s cílem zlepšit se, poučit se, posunout level svých znalostí, zkušeností, možností, schopností apod.

Zůstaňte ve spojení

Pokud máte nějaký dotaz, chcete si popovídat, dát si se mnou šálek dobré kávy, tak se neváhejte na mne obrátit. Rád se Vám budu věnovat.

button-kontaktujte-mne

 

button-twitter button-facebook

 

2107. Agentura Weboo