Nevyvíjej na zákazníka přílišný nátlak
Naše setkání bylo jedním velkým „spojením“, harmonickým rozhovorem. Poté, co jsme vyřídili všechny formality ohledně jeho účasti na semináři, jsem panu Š. položil otázku, jak se vlastně dostal k tomu, co dělá.
Zeptal jsem se, protože mě to zajímalo. Rozpovídal se a já jsem byl stále víc a víc unešený, když jsem mu naslouchal. Taky jsem mu řekl, že jsem ze setkání s ním nadšený. A že on bude nadšený z našeho semináře, když ho tak poslouchám. Sdělil jsem mu, že se už teď těším, až si po semináři sedneme a popovídáme si. Řekneme si, co dál a pustíme se do vzájemné spolupráce v praxi. Myslel jsem to upřímně. V hlavě jsem měl v tu chvíli vizi skvělé, velké kooperace mezi naší firmou a jeho společností. V té chvíli jsem zažíval úžasné pocity. Potěšení z toho, že můžu obchodní činností pomáhat takovým lidem, jako je pan Š. Pan Š. se mě zeptal, zda mě nezdržuje, načež jsem mu odvětil: „Povídejte dál, určitě mě nezdržujete. Moc mě zajímá, co říkáte.“ Nakonec z toho byli další dvě hodiny (!) rozhovoru. To je klient jako lusk. Vůbec nepochybuji o tom, že s touhle firmou bude radost spolupracovat. Ještě jednou musím zopakovat, co jsem napsal už včera a také dnes v úvodu tohoto dopisu: „Velmi se mi líbí dělat obchod založený na vzájemném porozumění a na oboustranně otevřeném rozhovoru.“ To jsou pocity. To se vskutku nedá vyjádřit slovy, to se musí prožít. Kolik energie mi to vlilo do žil. Přijel jsem v podvečer po celodenní práci domů a měl jsem pocit, jako bych byl více čerstvý, než když jsem ráno odjížděl do práce. Co potom odpovědět na otázku, zda je obchod dřina nebo hra? Tahle práce mě baví. Seděl bych u klientů od rána do večera, povídal si s nimi o jejich životě a jen tak mimochodem dělal obchody, které jsou pro ně hodnotné, přínosné a pro obě strany výhodné.
