logo

bez terminu

O mně

jemelka jiri

Nikdy jsem se nebál tvrdě makat. Kromě toho, že mi to dle mého názoru bylo dáno „do vínku“, podporoval mě dlouhá léta v pracovitosti také sport. Od malička jsem hrál vrcholově hokej, nastoupil jsem také k několika extraligovým zápasům za Zlín, ale vzhledem k zdravotním komplikacím jsem musel hokejovou kariéru ve 21 letech ukončit. Zkušenost s hokejem mě naučila tvrdě, systematicky a dennodenně pracovat. Kolem mě jsem viděl mnohem více talentovaných kluků, kteří dříve či později s hokejem skončili, a já šel dál.

Často jsem se sám sebe ptal: proč? 

Až s odstupem času jsem pochopil, že tím hlavním důvodem bylo kromě štěstí moje ochota „potit se víc“, než ostatní. Když jsem musel se sportem skončit, hledal jsem, co dál v životě. Bez peněz a bez jakýchkoliv pracovních zkušeností, rozhodl jsem se pro cestu obchodníka, neboť jsem věřil, že tam se naučím o praktickém životě v podnikání víc než kde jinde. Ostatně, moc možností na výběr jsem vzhledem k nulové praxi neměl. I v obchodě jsem uplatnil onen systematický, každodenní pracovitý přístup, který jsem se díky hokeji naučil. Na úplném začátku jsem nebyl schopen prodat absolutně nic, bylo to velmi tristní období – nevydělal jsem si a cítil jsem se jednoduše jako „looser“. Ale přes všechnu bolest toho období jsem vytrval, a byl připravený se učit a pomaličku se zlepšovat. Úspěch se dostavil. Své zrání coby obchodníka jsem zachytil v knížce s názvem „Prodej, dřina nebo hra“, která je díky nakladatelství GRADA běžně dostupná ke koupi.

Být obchodníkem mi nestačilo

Časem jsem vnímal, že nechci zůstat „jen“ u pozice obchodníka. Něco uvnitř mě tlačilo dál, ač jsem nevěděl, kam směřovat své kroky. Vyzkoušel jsem několik dalších zaměstnání, která neměla dlouhého trvání, až jsem si ve svém okolí vysloužil pověst nestabilního člověka, který neví, co chce a hlavně, nikde v práci dlouho nevydrží. Mrzelo mě to, ale sám jsem byl vnitřně přesvědčen, že to není tak, že bych nechtěl pracovat – zkrátka jsem dle mého názoru nebyl v životě tam, kde bych měl být. A tak jsem hledal, bez ohledu na to, co si o mně pomyslí druzí. Již po konci hokejové kariéry jsem potichu pošilhával po tom, že bych se jednou dal do podnikání. Nevěděl jsem ale s čím podnikat a jak. A hlavně, bál jsem se. Ano, měl jsem obrovský strach se do toho pustit naplno. Spálit všechny mosty a riskovat celý svůj život, zázemí, i ty zbytky relativních jistot, které jsem vnímal. Postupem času však ve mně ono pnutí pustit se do podnikání natolik zesílilo, že nešlo ubránit se. Mému full-time startu do podnikání pomohlo také setkání s jednou mladou podnikatelkou, které to sice moc nešlo, ale imponovala mi a zahanbovala mě její odvaha. Pamatuji si, že toto byl poslední moment, kdy jsem se rozhodl naplno do podnikání „praštit“.

Co dál?

Vzhledem k mým nevelkým, přesto jediným zkušenostem, které jsem v té době měl, založil jsem nejdříve OSVČ a několik let poté i „s.r.o.“, jež se zaměřovali na zlepšování obchodu a managementu firem. Postupně se z této činností vykrystalizovala specializace na revitalizace a restrukturalizace malých a středních firem s českým kapitálem. A opět se v praxi uplatnil onen systematický a dlouhodobý přístup mísící se s ochotou tvrdě pracovat, učit se a zlepšovat. Dnes, pokud si dovolím menší bilancování, vidím, že se najde v Česku velmi málo firem, které by se takto úzce a úspěšně specializovali na to, co dělá naše firma. Nechlubím se, není čím. Výše uvedené však píši především proto, abych na svém vlastním příběhu prakticky ukázal několik principů, o nichž jsem přesvědčen, že fungují – a to bez ohledu na to, zda jim budete věřit či ne. O jaké principy se tedy jedná?

POKRAČUJTE NA ČLÁNEK

Zůstaňte ve spojení

Pokud máte nějaký dotaz, chcete si popovídat, dát si se mnou šálek dobré kávy, tak se neváhejte na mne obrátit. Rád se Vám budu věnovat.

button-kontaktujte-mne

 

button-twitter button-facebook

 

2107. Agentura Weboo